(o FILMOVÉM zpracování příběhu se bude jistě VYPRÁVĚT, neboť se jej ujali spolutvůrci seriálu VYPRÁVĚJ)
Nahlédnutí do filmového scénáře (Slovensko 1959 – černobílý obraz):
Zpěv ptáků zaniká v zesilujícím se zvuku automobilu s třemi pasažéry. Za volantem sedí muž, vedle něj žena a za nimi spokojeně spinká v peřince zabalené miminko. Žena je neslyšící, což je možné rozpoznat z posunků při komunikaci. Silnici, kudy auto projíždí, lemuje les ve stráni po levé straně a rovinaté pole po straně pravé. Automobil jede podezřele pomalu, až se zastaví u silného stromu, jediného, který je u cesty do pole.
Žena s pláčem vystupuje, bere do náruče spící dítě a odkládá je do travnatého porostu několik metrů od stromu. Poté spěšně nastupuje do vozu vstříc tragickému osudu, neboť auto nejede dopředu, ale couvá. Zastaví se až v patřičné vzdálenosti a znovu se rozjíždí. Po nárazu do stromu nastává hrobové ticho. Zůstává mnoho nezodpovězených otázek…
Děj se barevným obrazem přesouvá do roku 1998 a začínají neméně dramatické scény:
Když už je zřejmé, že se blíží konec příběhu, stále není zodpovězena otázka, jaké události následovaly v souvislosti s opuštěným dítětem u havarovaného vozidla…?!
Černobílý obraz z roku 1959 pokračuje v místě, kde skončil. K havárce přijíždí od Moravy snoubenci…. „Koho tady chcú zachraňovat?“ říká snoubenka, když u havarovaného auta zastavuje někým přivolaná sanitka. V tom se z trávy, kousek od havárie, rozkřičí dítě…. Vzrušující scény vhánějí do mnohých očí slzy dojetí…
Druhý den se snoubenci při návratu stavují v nitranské nemocnici s otázkou, co se stalo tomu nalezenému dítěti. Když se dozví, že vůbec žádné zranění nemá, že je pravděpodobně sirotek a že primář hledá nějaký ústav, kde by dítě mohli umístit, snoubenec důrazně říká: „Žádný ústav! My jsme si ho našli, tak je náš!“ Slova snoubence mají tak velkou váhu, že za hodinku odjíždí na Moravu auto, opět se třemi pasažéry… Ale, co se to děje?
Zdánlivě šťastný konec nabízí barevný, sotva minutu trvající telefonát z prosince 2009: Archivářka porodnice ve Zlatých Moravcích odpovídá na prostou otázku pouhými třemi slovíčky, která posílají tento nevšední příběh do ještě dramatičtějšího pokračování…
Závěrečné titulky doprovází ústřední píseň filmu „Když se ráno probouzím …“:
