(o FILMOVÉM zpracování příběhu se bude jistě VYPRÁVĚT, neboť se jej ujali spolutvůrci seriálu VYPRÁVĚJ)

Nahlédnutí do filmového scénáře (Slovensko 1959 – černobílý obraz):
Zpěv ptáků zaniká v zesilujícím se zvuku automobilu s třemi pasažéry. Za volantem sedí muž, vedle něj žena a za nimi spokojeně spinká v peřince zabalené miminko. Žena je neslyšící, což je možné rozpoznat z posunků při komunikaci. Silnici, kudy auto projíždí, lemuje les ve stráni po levé straně a rovinaté pole po straně pravé. Automobil jede podezřele pomalu, až se zastaví u silného stromu, jediného, který je u cesty do pole.
Žena s pláčem vystupuje, bere do náruče spící dítě a odkládá je do travnatého porostu několik metrů od stromu. Poté spěšně nastupuje do vozu vstříc tragickému osudu, neboť auto nejede dopředu, ale couvá. Zastaví se až v patřičné vzdálenosti a znovu se rozjíždí. Po nárazu do stromu nastává hrobové ticho. Zůstává mnoho nezodpovězených otázek…

Děj se barevným obrazem přesouvá do roku 1998 a začínají neméně dramatické scény:

Když už je zřejmé, že se blíží konec příběhu, stále není zodpovězena otázka, jaké události následovaly v souvislosti s opuštěným dítětem u havarovaného vozidla…?!

Černobílý obraz z roku 1959 pokračuje v místě, kde skončil. Vzrušující scény vhánějí do mnohých očí slzy nejen dojetí…
Zdánlivý konec však nabízí barevný, sotva minutu trvající telefonický hovor s archivářkou porodnice. Ta na prostou otázku z prosince 2009 odpovídá pouhými třemi slovíčky, která posílají tento nevšední příběh do ještě dramatičtějšího pokračování…

Závěrečné titulky doprovází ústřední píseň filmu „Když se ráno probouzím …“: